pátek 11. listopadu 2005

Legendary Pink Dots

Tanec porcelánových panenek

Turné, na kterém se v těchto dnech nachází britsko-holandská psychedelická skupina Legendary Pink Dots, je bilanční oslavou čtvrtstoletí existence souboru, v jehož itineráři se Česká republika ocitá s železnou pravidelností již od roku 1991, kdy poprvé vystoupil v pražském Edenu. Romantickou instrumentálku Prague Spring natočil vzápětí. V Brně hráli minulý čtvrtek, 10. listopadu.

Skupina, vedená charismatickým zpěvákem, textařem a skladatelem Edwardem Ka-Spelem, od samého počátku udivuje nasazením, s nímž rok co rok podnikne světová turné a vydá několik alb, jako by si stále připomínala slogan Sing While You May – Zpívej, dokud můžeš, kterým vybavuje obálky svých desek.

Legendary Pink Dots vznikli v roce 1980 ve squatu na východě Londýna. Název byl inspirován náhodně nalezeným klavírem, jehož několik kláves bylo pokapáno růžovou barvou. Kromě Edwarda Ka-Spela skupinu od počátku tvoří klávesista Phil Knight, zvaný Silverman, ostatní členové se poměrně často střídají. Jedna z četných historek kapelní mytologie vypráví, že v raných dnech „Teček“ došlo i k situaci, kdy existovaly dvě skupiny Legendary Pink Dots, shodující se pouze osobou zpěváka.

„Jste v malém, vlhkém pokoji. Tři plameny z tří bílých svíček se natahují k oknu, hnány stálým proudem vzduchu zpod dveří. Tři páry unavených očí hledají hvězdy v kruté listopadové noci. Žádné nejsou. Černočerný strop se pomalu zavírá. Tlačí dolů… a soundtrack pokračuje. Již sedm hodin: tři páry unavených rukou na dně propasti tkají gobelín mnoha barev a kazů. Občas se otevřou dveře a někdo nahlédne a zasměje se. Je to cynický smích, ale nikoho nezraňuje, protože tři páry unavených uší jsou naladěny na zvuk. Dál a dál. Osm hodin. Devět hodin. DEVĚT LET. Gobelín se rozpíná přes moře, přes hranice, balí do sebe celou planetu. Soundtrack dál a dál nepřetržitě pokračuje. Křik je čím dál hlasitější,“ píše se ve sleeve-note k dvojalbu Legendary Pink Box (1990) – výběru nejstarších archivních nahrávek skupiny. Tento Ka-Spelův textík nám o Legendary Pink Dots mnohé napovídá. Kromě idealizované vzpomínky na začátečnická léta metaforicky popisuje hudební ponor, hektickou píli a umanutost, vznikající z Ka-Spelova uměleckého přetlaku. V dětském věku u něj byla rozpoznána genialita (IQ 160) a musel podstoupit řadu frustrujících experimentů a pozorování, které v něm probudily pocity vykořenění, deprese a neodbytné noční můry. Z nich se v obrovském rozsahu vypisoval – bylo to pro něj prý přirozenější než mluvit. Dodnes část svých textů ve studiu i na pódiu improvizuje spatra – při koncertech se jedná o vrcholné okamžiky. Konečně se z textu dozvíme i něco o trochu chiliastické filosofii skupiny shrnuté do termínu Terminal Kaleidoscope. Legendary Pink Dots chtějí pestrou mozaikou obrazů zkoumat pestrost a neuchopitelnost světa v jeho závěrečné fázi před zánikem. Podle další z kapelních legend je o soundtrack k apokalypse požádal sám harfami znuděný Bůh prostřednictvím anděla, který se skupině zjevil, když losovala o poslední kousek pizzy. „Šest hlav se zvedlo a jedna řekla: No, budeme o tom přemýšlet.“

Literární svět skupiny je zabydlen množstvím bizarních existencí, aktéři jednotlivých příběhů přecházejí z písně do písně (například prý skutečně existující Lisa či Kapitán a Opice), jiné si v divokém světě „odžívají“ svá osamocení. Týraná Lily noc co noc čeká na svého muže a trapitele, bez nějž nemůže být. Dojemně vykreslený Sběratel se obklopuje stovkami kopií Eiffelovek a další surrealistickou veteší. Výraznou personifikací Ka-Spelovy izolace jsou jeho vize mimozemšťanů (bezcitná pitva hosta na Zemi v písni A Terra Firma Welcome) a jiných ne-lidských entit. Porcelánové panenky stojící v názvech jeho sólových desek jsou rokokově zkreslenou metaforou magického realismu nevšední všednosti. V písni Disturbance promlouvá Ka-Spel hlasem šmírujících přeludů, zjevujících se jako „duchové“ na televizní obrazovce, skladba A Space Between (obě z nejslavnější desky The Maria Dimension) personifikuje i události, jejichž smysl zůstane navždy neprozkoumán: „Billy byl autonehoda a vše, co kdy poznal, byla bolest. Žil mili-mili-milisekundu a už nikdy se nenarodí.“ Zbývá zmínit Ka-Spelův onomatopoický jazyk, v němž občas zpívá (skladba Aarzklahh Olgevezh je „o nejosamělejším muži na světě, jehož řeči nikdo nerozumí“) a kterým vybavuje obaly a názvy alb – Khastranizhtavaliezhta, Kolexhika Marzhnyne…

Hudební jazyk skupiny se vyznačuje pestrou škálou hustých barev a neobvyklou naléhavostí. Pastózní syntezátorové základy (klidné ambientní toky i rytmická běsnění) jsou doplňovány hrou živých nástrojů; kromě kytar se jedná především o housle a dechy. Kytaristů se ve skupině vystřídalo několik, nejvýraznější z nich, Bob Pistoor, zemřel v roce 1990. V letech 1983–1988 výrazně určoval tvář skupiny virtuózní houslista Patrick Paganini, v nejlepším slova smyslu hudební klaun, jehož kavárenské a pseudoromantické kejkle dovedly rozesmát i uhranout. Saxo­fonista, klarinetista a flétnista Niels van Hoornblower (ovládající i hru na dechový syntezátor) je precizním hráčem výrazně melodických motivů a sól, jejichž drive posunul výraz skupiny od novo­romantických ohlasů k branám rocku. Na pódiu je Hoornblower se svou klátivou postavou, veselými oblečky a neustávající komunikací s publikem (s lampou v saxofonu chodí mezi lidmi atd.) pravým opakem Ka-Spelova soustředěného vytržení. Na jedné straně jeviště houstne opar soustředění, na druhé se rodí osvobozující smích.

U kolébky Legendary Pink Dots stály tři sudičky: nastupující vlna syntezátorové new romance (plně se projevivší v úspěchu Depeche Mode a Ultravox), láska k zidealizované psychedelii Londýna šedesátých let (hlas raných Pink Floyd Syd Barrett) a krautrock – silná vlna německého avantgardního rocku s přesahy do elektroniky, pre-industriálu a moderní vážné hudby, jejímiž nejvýraznějšími představiteli byly skupiny Can, Faust, Cluster či Amon Düül. Klíčovým garantem výrazného povznesení se nad zmíněné vlivy je Edward Ka-Spel. Kromě výše posazeného hlasu, kterým umí konejšit, psychopaticky kázat i zajíkat se hněvem, je autorem značné části hudby, jíž díky své klávesové hře (spolu se Silvermanem) dodává tolik specifický pocit „jiné“ psychedelie. Coby ne-hráč vy­užívá možností syntezátorů zcela svobodně k tvorbě lunatických ploch a ruchů (tak neobvyklých proti hře většiny psychedelických varhaníků či enovských ambientních mágů) i záměrně naivisticko-romantizujících motivů. Nebojí se „umělých“ hlasů, smyčců ani klavíru, jako zcela osobitý aranžér však počáteční trivialitu dovede přetavit v magickou uhrančivost, jejíž podstatnou složkou je právě to, že harmonicko-melodické východisko opusu důvěrně známe. Často účinně pracuje s kontrastem, v případě výše zmíněné Lily terorizované svým mužem se děsivě realistický příběh odehrává ve veselém rytmu tanga. Valčíků bychom u Pink Dots našli nepočítaně, některé znějí až barvotiskově vídeňsky. Podobně využívány jsou i vnější výrazové prostředky space-rocku, hippie a orientálního cinkání (nebo třeba sitáru), „bachovsky“ rytmizovaných imitací cembala či diska. Obsah písně je často o něčem úplně jiném, než na první poslech nabízí aranžmá.

Probírat se důkladněji olbřímí diskografií Růžových teček, sídlících od roku 1986 v Holandsku, by bylo tématem výrazně přesahujícím kapacitu této stránky. Za zlatou žeň skupiny se dá považovat období let 1988––1998, kdy se jí dařilo produkovat silné kolekce, z nichž každá měla svou náladu, lišila se od ostatních a obsahovala přehršli silných skladeb. Deskám často vévodily dlouhé několikadílné opusy, dokládající bravuru střihu a plné neočekávaných změn nálady. Při poslechu skladeb Waiting For The Cloud (z alba Any Day Now), We Bring The Day (z Malachai) či Nine Shades To The Circle (z 9 Lives To Wonder) se zdá skoro neuvěřitelné, že skupina pracuje v malém domácím studiu a množství skladeb jen tak mimochodem improvizuje na osmistopý magnetofon. Kromě řadových alb Pink Dots vydali i množství archivních výběrů, jejichž kvalita značně kolísá, doporučit lze některá čísla ze série Chemical Playschool. Bohatá sólová tvorba Edwarda Ka-Spela (od roku 1984, letos vydal tři alba) je plnohodnotnou součástí světa a mytologie jeho domovské skupiny, ostatní projekty (například Tear Garden se členy Skinny Puppy) jsou spíše příležitostné.


Doporučená diskografie
Legendary Pink Dots
The Tower, 1985
Asylum, 1986
Any Day Now, 1987
The Golden Age, 1988
The Crushed Velevt Apocalypse, 1989
The Maria Dimension, 1990
Shadow Weaver, 1991
9 Lives To Wonder, 1994
Hallway Of The Gods, 1997
Chemical Playschool 8 & 9, 1997
Chemical Playschool 11, 12 & 13, 2001
Whispering Wall, 2004


Edward Ka-Spel
Chyekk China Doll, 1988
Scriptures Of Illumina, 1991
The Blue Room, 1998
Red Letters, 2000
Pieces Of Infinity, 2004

otištěno 16.11.2005 v A2