středa 27. listopadu 2013

Scanner: Polí5 na podzim

Polí5 mají na kontě českou desku roku. Jmenuje se Svetr.

Playlist:
- Martin E. Kyšperský: Vlasy
- Skrytý půvab byrokracie: Rhizomy
- B4: Motorik Religion
- Martin E. Kyšperský: BMX ABC
- Sousedi: Macs 1149-jd
- Bellevue: Růže
- IQ+1: I
- Ruce naší Dory: Secese 2007
- Martin E. Kyšperský: Italia 90
- B4: Super Cabbage Rock
- Skrytý půvab byrokracie: Prvočísla
- Muff: Mr. Elektrik
- Martin E. Kyšperský: Podél kolejí

vysíláno 26.11.2013 na Radiu Wave - ku zpětnému poslechu v tamním jukeboxu.

úterý 26. listopadu 2013

DG 307: Svědek spálenýho času


Trilogii Dar stínum - Pták utrženej ze řetězu - Torzo, tedy programy, které DG 307 nazkoušeli, odehráli a nahráli v letech 1979 a 1980 a prvně vydali před dvaceti lety v dnes již legendární dřevěné krabici, považuji za nejlepší díla Pavla Zajíčka a spol. a vrcholné okamžiky české hledačské nonartificiální hudby vůbec. Bylo pro mě proto velkou ctí  doplnit rozšířené, remasterované reedice těchto nahrávek studií otištěnou v bookletu nyní již 5CD boxu Svědek spálenýho času. Kupujte zde.

pondělí 18. listopadu 2013

Hudební euforie, která nemohla vydržet navždy

Radost hudebních fanoušků byla po 17. listopadu 1989 nezměrná – konec cenzury, dobrodružného shánění desek na burze rozháněné policií, konec pokoutního šíření ne vždy zvukově kvalitních samizdatových nahrávek, konec konspiračního pořádání koncertů, konec buzerace v podobě rekvalifikací a shánění zřizovatelů, konec monopolní omezené dramaturgii Supraphonu, Pantonu a Opusu… Netrvalo dlouho a v Praze se předvedli The Cure, krátce po nich vyprodali strahovský stadion Stouni. Vivat revolution!

Nově založené značky Bonton, Popron, Monitor a další vrhly mezi posluchače desítky titulů, které by dnes byly považovány za vydavatelskou sebevraždu, hladový český rocker je ale hltal po tisících. Věřili byste tomu, že druhého alba metalového Debustrolu se prodalo snad sto tisíc kopií? Že Monitor vydělával na hardcoreových kompilacích? Nehynoucí obliba Kabátu, Tří sester a Daniela Landy by se patrně nezrodila, kdyby jejich debutová alba (v Landově případě debutové album Orlíku) vyšla o něco později. 

O slovo se hlásily čerstvě vzniklé kapely reagující na světové dění a slavící pád železné opony bezbřehým vykrádáním všeho, co se už konečně smělo bez obav a potíží poslouchat (příkladem budiž programově nepůvodní Ecstasy of St Theresa a Sebastians), i představitelé tzv. nového popu, který již v osmdesátých letech toužil stanout v médiích vedle osvědčených Karlů a Michalů. David Koller, Roman Holý, Janek Ledecký a spol. se na polooficiální hudební scéně pohybovali ještě za „totáče“, s undergroundem si ale neměli příliš co říci a když se konečně naskytly možnosti, byli dokonale připraveni. 

A propos, alternativní hudba a underground: konečně začaly vycházet všechny ty kapely, které dosud „nemohly“. A jejich alba vycházela ve slušných nákladech – a přestože se Mikoláš Chadima prodeji svých desek nemohl rovnat s Orlíkem či Lucií, dokázal v té době plnit haly a jeho černé dvojalbum se prodávalo po tisících. A ve slušném nákladu vyšly i další lahůdky: Garáž, Pro pocit jistoty, Ještě jsme se nedohodli… Po čase samozřejmě došlo k vystřízlivění – československý trh se začal chovat jako běžný evropský a nejvíc smetany slízli představitelé pop music. Naděje androšů a intelektuálů, že Plastiků se prodá víc než Michaela Jacksona, brzy pohasly a na výsluní se nakonec vrátil i ten Michal David, který tu a tam zahořekuje, že měl po roce 1989 „zákaz“. 

Buďme za tuhle podivnou dobu oddalovaných a neúspěšných vydavatelských sebevražd rádi, zbyla po ní spousta muziky. A za co ještě? Třeba za společné koncerty Tří sester a Půlnoci a podobných dnes nepředstavitelných kombinací. To se opravdu mohlo stát jen na přelomu osmé a deváté dekády… 

Psáno pro Radio Wave

středa 13. listopadu 2013

Scanner: David Tudor

Box The Art of David Tudor 1963-1992 vydaný letos značkou New World Records nám na sedmi kompaktech připomíná, že geniální klavírista, který byl bytostně spjat s newyorskou avantgardou kolem Johna Cage, Earla Browna, Christiana Wolffa, Mortona Feldmana a dalších, byl stejně důležitým průkopníkem i na poli elektronické improvizace - jeho systém vzájemně se ovlivňujících generátorů zvuku a efektů bezezbytku převzali noiseři a vůbec všichni, kdo si při hraní dávají kytarové pedály na stůl, ne na zem, a hrajou na ně rukma, ne nohama… Hodinová koláž Tudorových improvizací a realizací Cage a Wolffa byla asi nejsyrovějším Scannerem, jaký jsem dosud odvysílal.

vysíláno 12.11.2013 na Radiu Wave - ku zpětnému poslechu v tamním jukeboxu.

úterý 5. listopadu 2013

Melancholická bujnost B4

Pražsko-severočeská čtveřice B4 slaví patnáct let existence. A slaví je stylově – v sobotu 2. listopadu odehrála v pražském Divusu patnáctihodinový koncert, který začínal v devět ráno a končil o půlnoci. Samozřejmě na to nebyla sama a vypomáhala jí slušná řádka hostů. A protože patnáctek není nikdy dost, vydali B4 u své značky Polí5 patnáctialbum Germanium.

Vlastně jde o šestnáctialbum v podobě dual disku. Na CD straně je desetiskladbová novinka, na datové straně patnáct alb. Zhruba polovinu z nich už B4 vydali na CDR a v několika případech jde o hudbu vytvořenou pro divadlo Handa Gote, které o něco později než B4 založil vůdce obou spolků Tomáš Procházka. Dočkáme se i alba ruchů nepoužitých na předchozí řadovce Lux Oxid, rozhlasové sci-fi hry s béčkovou tematikou a céčkovými hereckými výkony, několika bestofek v podobě mixtapů... Prostě: není to krása, když na obalu cédéčka najdete samolepku slibující 22 hodin bonusového materiálu? 

Germanium vzniklo jako všechny předchozí řadovky B4 – skupina se kdesi v Lužických horách zavřela do chalupy, několik dní improvizovala a pak ze svých improvizací vysochala deset písní, k nimž přitočila zpěv a spoustu instrumentů a efektů. Výčet použitého arzenálu je opět radostným čtením pro všechny fetišisty věcí obskurních a analogových: ze všech těch jmen východoevropských kláves a bicích automatů by se leckdo mohl nemístně vzrušit, proto vám je neřeknu. Kapela tvrdí, že jejím cílem při práci na albu bylo použít v každé skladbě efekt s germaniovou diodou a vytvořit soundtrack z paralelního světa, kde u zrodu krautrocku nepřímo nestál Karlheinz Stockhausen, nýbrž Zdeněk Liška. Jedním dechem ale připouští, že obou cílů bylo dosaženo jen zčásti

B4 se rádi hlásí nejen ke krautrocku, ale i k yassu, polské scéně, která kolem roku 2000 provedla s jazzem to, co krautrock o třicet let dříve s bigbítem: otevřela jej novým dobrodružstvím, především na poli aranžmá a využívání elektroniky. B4 samozřejmě nejsou stylovými vykradači, jejich groovující hra ale s některými protagonisty krautrocku a yassu vykazuje nemalou příbuznost a nebyl by to Tomáš Procházka, aby podobné odkazy tvůrčím způsobem nerozvíjel a nepřiživoval. Jednu píseň na Germaniu nazval Motorik Religion, čímž odkázal ke svůdnému rytmu, s nímž si po celou dobu své existence vystačila legendární skupina NEU!. 

Stejný beat si ale rád půjčuje kdekdo, nejslavněji patrně britští Stereolab, kteří tento strohý základ zdobí eklektickou směsí filmové hudby a exotického easy listeningu. B4 pracují podobně, jejich mix je ale stejnorodější, bigbítovější a méně popartově okázalý. Jen jazyků používají víc – zatímco Stereolab si vystačí s angličtinou a francouzštinou, Béčtyřka na novém albu promlouvá kromě francouzštiny ještě česky a německy, často s podzimní existenciální melancholií. 

Béčtyřka opět nenatočila metalové album, kterým pravidelně vyhrožuje. Opět je to škoda, protože se na něj nepřestávám těšit, opět mi to ale nakonec vůbec nevadí. Germanium šlape v duchu předchozích řadovek Lux Oxid a Didaktik Nation Legendary Rock, což znamená, že na něm nalezneme rovný díl chytlavosti a experimentátorské invence. Obojího mají B4 ažaž. 

Hodnocení: 90 %
B4 – Germanium (Polí5 2013)

Psáno pro Radio Wave. Slyšte zde.