pátek 20. prosince 2013

Kyšperského Svetr z folkové vlny

Martin E. Kyšperský je frontmanem brněnské alternativně-folkové skupiny Květy. Přednedávnem mu ale na značce Polí5 vyšlo sólové album Svetr, sestavené z písní nahraných ve volném čase především doma.

Patnáct písniček, které jednačtyřicetiminutovou kolekci tvoří, napsal a nahrál Martin Kyšperský „doma a na cestách“ v letech 2011–2013. Základy čtyř kusů vznikly ve studiu Indies, celek masteroval spolehlivý Ondřej Ježek ve svém studiu Jámor, jinak ale jde o důsledné DIY. 

Nahrávce dominují strunné nástroje, jako kytara, bendžo a ukulele, kromě nich ale zazní celá řada dalších instrumentů, ruchů, šelestů i mediálního smetí. „Sám sobě basákem, bubeníkem, perkusistou, vokalistou, krabičkářem, varhaníkem, synťákem, harmoniem, pianem, balafonem a podobně,“ prozrazuje Kyšperský na svém Bandzonu. „Taky jsem dva roky nahrával různé ruchy ulice a přírody. Slyšet můžete sirény, vrzající vrata, čajovou soupravu Fikty Kaprála, hračky, holku rozezpívávající se ve vlaku a vlak pod mostem, zahleněné průdušky, Kobzovo piano v Praze na ulici, listí pod nohama, psí funění.“ Tohle všechno ale neokázale slouží písním, takže si fajnšmekr všechny aranžérské fígle nejspíš patřičně vychutná až při opakovaných posleších, poté co se nabažil melodií a textů. Což je v pořádku: Svetr je, i když občas bláznivě, uštrikován z nezpochybnitelně folkové vlny. 

Liší se Kyšperského sólové album nějak výrazně od produkce Květů? Náladou, textařskými a skladatelskými postupy ani tématy nikoliv, zvukově zčásti – není závislé na květovské sestavě kytara, kontrabas, housle a bicí. Místy je mnohem více strohé, jindy připomene zarezlý, vrzající waitsovský kafemlejnek. 

Patnáct písní, z nichž jedna je převzata od skupiny Listolet, vzniklo, jak alespoň sugeruje obal CD, jako marginálie. Přesto je Svetr plný hitů. Úvodní kraťas s refrénem „Vlasy jsou ta nejvíc důležitá věc / ze všech těch nejmíň důležitejch věcí“ je dokonalou sondou do absurdní minulosti pronásledování mániček. Vzpomíná se i na Itálii 1990, kolo BMX a hrdiny abíčkovských komiksů. Kyšperský se rád vrací do inspirativního časoprostoru svého dětství, odkud vynáší střípky a kostry příběhů, úvah a úžasu – mrtvého trpasličího krále přikryje jediná květina, v noci se probouzí oblečení, dívka nese v jedné ruce nákup a v druhé rozevřený román, letiště může zachránit jen „technickej tým“... Zdánlivě banální „poezie všedního dne“ se proplétá s okamžiky obnažené intimity a křehké citovosti. 

Kyšperský bývá označován za písničkáře, jindy za skrytého popového hitmakera. Obojí samozřejmě platí, je ale třeba dodat, že je i výrazným, byť nikterak samozvaným mluvčím generace narozených na přelomu sedmé a osmé dekády, generace, do které také náležím. Snad i proto ke mně jeho písně promlouvají tak, že je mi ve Svetru nadmíru sladkobolně a že se jej nezdráhám prohlásit za album roku. Mimochodem, na cestě je prý i kazetová verze s bonusy. 

Hodnocení: 100%

Martin E. Kyšperský: Svetr. Indies, 2013

Psáno pro Radio Wave. Čtěte a slyšte zde.

úterý 3. prosince 2013

Brian Chase: Drums & Drones

Nástrojem, který si s oblastí drone music spojujeme asi nejméně, jsou bicí. Pozoruhodné album s všeříkajícím názvem Drums & Drones nás ale usvědčuje z omylu. Jeho autorem je Brian Chase, bubeník brooklynských Yeah Yeah Yeahs, skupiny, jejíž rockový grunt dal vyrůst i myriádě experimentálních bočních projektů (či exkluzivních hostovaček zpěvačky Karen O na albech Davida Lynche, Trenta Reznora a dalších). Takhle košaté propletence nejrůznějších vedlejšáků z Yeah Yeah Yeahs možná udělají nové Sonic Youth, skupinu, jenž již více než třicet let přesvědčuje, že její zájem nekončí u vypalovaček prosycených kytarovou vazbou.
Brian Chase svůj pět let probíhající bubenicko droneový experiment vydal v podobě CD a DVD u Pogusu, vydavatelství, které si vytklo za cíl střežit a dokumentovat pohyb na hranicích současné elektroakustické kompozice a neartificiálního hledačství vyvěrajícího z improvizace, noisu, lovectví zvuků a dalších žánrů.
„Ve zvuku jediného bubnu se skrývá téměř nekonečné množství tónů,“ píše Chase v úvodu obšírného bookletu svého alba, které je „průzkumem vesmíru skrývajícího se zvuku bubnu.“
Projekt byl spirituálně započat v newyorské svatyni drone music, v Dream Housu skladatele La Monte Younga a jeho manželky, múzy a light designérky Marian Zazeely. Dream House nacházející se v části Manhattanu zvané TriBeCa oběma manželům slouží jako domov, kancelář a ateliér, jedno patro je ale vyhrazeno světelně-zvukové instalaci, v níž lze trávit dlouhé hodiny. O její chod (ranní zesilování zvuku, který běží nepřetržitě, rozsvěcení Zazeeliných světel, zapalování vonných tyčinek) se starají dobrovolníci – téměř rok a půl byl jedním z nich i Brian Chase. Když byl v roce 2007 přizván k účasti na koncertu v klubu Stone patřícím Johnu Zornovi, rozhodl se uvést nové dílo – sérii studií možností aplikace čistého ladění na bicí nástroje.
Dal se tedy do díla – v první fázi projektu se metodou pokusů a omylů postupně stával zvukařem a sháněl patřičné vybavení. Při tvorbě postupoval tak, že mikrofonem nahrál zvuk bubnu a ten v počítači podrobil chirurgické manipulaci ekvalizérem, při níž vystoupily na povrch žádoucí tóny a jejich souzvuky. O něco později začlenil bubny do systému zpětné vazby: nechal je rozeznívat frekvencemi vyzařovanými z reproduktorů. Někdy se prý třásl celý dům.
Druhá fáze výzkumu byla započata v roce 2010 – předtím měl Chase napilno především na dlouhých turné Yeah Yeah Yeahs – a nesla se ve znamení hledání možností jak bicí drones předvádět živě. Inspiraci poskytl saxofonista Seth Misterka, s nímž Chase hraje v duu a který zvuk svého nástroje pomocí MIDI kontroléru manipuluje v softwaru Ableton Live.

V třetí fázi Chase zapojil zkušenosti s meditací a čisté ladění znějící jeho uchu nejčistěji a nejpřirozeněji. Píše, že se možná stal jediným, kdo čisté ladění aplikuje na zvuk jediného, obyčejného bubnu – Harry Partch pro své kusy konstruoval speciální soustavy perkusí a zajímaly jej poněkud jiné aspekty hudby než alikvóty, které Chase při přehrávání nasmyčkovaného úderu do bubnu postupně zdůrazňuje okrajováním „nepotřebných“ frekvencí.
 
Dvoudiskové album Drums & Drones – na DVD jsou stejné skladby jako na CD, jen doplněné o videa, jejichž „spořičová“ povaha diváka rozhodně neruší od poslechu, naopak jej může příjemně hypnotizovat – je po čertech intenzivní. Není bezchybné, místy lze cítit, že mu až příliš dominuje snaha o vyřešení technického problému a jistá „chtěnost“: drony z bubnů! S nimi ovšem souvisí jeden velký klad celého díla, totiž (i díky videím) nastražená vějička v podobě zdánlivé meditativnosti: díky falešným znamením se, než bys řekl kundalini, ocitneš v laboratorním pekle chladných kachliček a ostrého světla. Sluchátka rozhodně nedoporučuji, docela to s nimi bolí.
A takhle vypadá koncertní provedení Drums & Drones.

Brian Chase: Drums & Drones. Pogus
Zveřejněno 2.12.2013 na hisvoice.cz. Link