pátek 20. prosince 2013

Kyšperského Svetr z folkové vlny

Martin E. Kyšperský je frontmanem brněnské alternativně-folkové skupiny Květy. Přednedávnem mu ale na značce Polí5 vyšlo sólové album Svetr, sestavené z písní nahraných ve volném čase především doma.

Patnáct písniček, které jednačtyřicetiminutovou kolekci tvoří, napsal a nahrál Martin Kyšperský „doma a na cestách“ v letech 2011–2013. Základy čtyř kusů vznikly ve studiu Indies, celek masteroval spolehlivý Ondřej Ježek ve svém studiu Jámor, jinak ale jde o důsledné DIY. 

Nahrávce dominují strunné nástroje, jako kytara, bendžo a ukulele, kromě nich ale zazní celá řada dalších instrumentů, ruchů, šelestů i mediálního smetí. „Sám sobě basákem, bubeníkem, perkusistou, vokalistou, krabičkářem, varhaníkem, synťákem, harmoniem, pianem, balafonem a podobně,“ prozrazuje Kyšperský na svém Bandzonu. „Taky jsem dva roky nahrával různé ruchy ulice a přírody. Slyšet můžete sirény, vrzající vrata, čajovou soupravu Fikty Kaprála, hračky, holku rozezpívávající se ve vlaku a vlak pod mostem, zahleněné průdušky, Kobzovo piano v Praze na ulici, listí pod nohama, psí funění.“ Tohle všechno ale neokázale slouží písním, takže si fajnšmekr všechny aranžérské fígle nejspíš patřičně vychutná až při opakovaných posleších, poté co se nabažil melodií a textů. Což je v pořádku: Svetr je, i když občas bláznivě, uštrikován z nezpochybnitelně folkové vlny. 

Liší se Kyšperského sólové album nějak výrazně od produkce Květů? Náladou, textařskými a skladatelskými postupy ani tématy nikoliv, zvukově zčásti – není závislé na květovské sestavě kytara, kontrabas, housle a bicí. Místy je mnohem více strohé, jindy připomene zarezlý, vrzající waitsovský kafemlejnek. 

Patnáct písní, z nichž jedna je převzata od skupiny Listolet, vzniklo, jak alespoň sugeruje obal CD, jako marginálie. Přesto je Svetr plný hitů. Úvodní kraťas s refrénem „Vlasy jsou ta nejvíc důležitá věc / ze všech těch nejmíň důležitejch věcí“ je dokonalou sondou do absurdní minulosti pronásledování mániček. Vzpomíná se i na Itálii 1990, kolo BMX a hrdiny abíčkovských komiksů. Kyšperský se rád vrací do inspirativního časoprostoru svého dětství, odkud vynáší střípky a kostry příběhů, úvah a úžasu – mrtvého trpasličího krále přikryje jediná květina, v noci se probouzí oblečení, dívka nese v jedné ruce nákup a v druhé rozevřený román, letiště může zachránit jen „technickej tým“... Zdánlivě banální „poezie všedního dne“ se proplétá s okamžiky obnažené intimity a křehké citovosti. 

Kyšperský bývá označován za písničkáře, jindy za skrytého popového hitmakera. Obojí samozřejmě platí, je ale třeba dodat, že je i výrazným, byť nikterak samozvaným mluvčím generace narozených na přelomu sedmé a osmé dekády, generace, do které také náležím. Snad i proto ke mně jeho písně promlouvají tak, že je mi ve Svetru nadmíru sladkobolně a že se jej nezdráhám prohlásit za album roku. Mimochodem, na cestě je prý i kazetová verze s bonusy. 

Hodnocení: 100%

Martin E. Kyšperský: Svetr. Indies, 2013

Psáno pro Radio Wave. Čtěte a slyšte zde.